14.prosinec 2008 byl pro mně moc nešťastný den.
Nikdo neví jak jsem k tomu přišel, ale výsledek byt katastrofální. Byl jsem jako vždycky s páníčkem v lese, kde dělal dřevo na příští rok, aby jsem si mohl nahřívat bříško u kamen, což mám strašně rád.
Když skončil pískl na mně a já jako vždycky běžel za autem s vlekem. Ale...., já mu to neřekl, co se mi stalo a když jsem k němu nezvykle pomalu doběhl, mordičku celou od krve, páníčkek s úděsem zjistil, že mám zlomenou spodní čelist, která mi visela jenom na kůži.
Přímo za spodními špičáky jsem měl zlomenou bradičku, jak si potom ze mne všichni dělali legraci a taky mi teď tak říkají "zlomená bradičko".
Jako o závod se mnou jeli Vláďa i Jíťa na pohotovost do Písku k panu doktoru Bickovi, který byl sice na horách lyžovat (byla neděle), ale paní doktorka Skalová, která mně zatím připravovala na operaci mu volala a on se kvůli mně vrátil, za což mu moc děkuji.
Pak nic nevím, protože jsem spinkal a probudil jsem se až po operaci v kleci v psí nemocnici.
Byl jsem jako praštěnej, kolem krku jsem měl hrozný límec z plastiku a do nosánku mi strčili dlouhej šlahoun, až do jícnu, kterým mi páníček asi 14 dní krmil tekutou stravou. Prosté HRŮZA! celá rekonvalescence trvala až do 15.3.2009, kdy mě pan doktor Bicek vyndal drátky, kterými bradičku zdrátovali.
Ještě jednou děkuju a už nikdy nic podobného. HAF, už je mi hej.....
